Slibovali jim půdu, a dostali jen dřinu. Volyňští Češi, kteří na konci devatenáctého století přesídlili do carského Ruska, na území dnešní Ukrajiny, dřou tvrdě od úsvitu do soumraku, aby se uživili, žení a vdávají se z povinnosti a umírají mladí. A osud jim připravuje jednu ránu za druhou – hladomory, války, epidemie, politiku… Román Volyňská rapsodie je působivou, mrazivou, ale zároveň dojímavou románovou kronikou, ukazující na pozadí nelítostných časů v první polovině dvacátého století drsný a krutý život několika generací české rodiny, která se odstěhovala za vysněným blahobytem – a dostala jen utrpení a pocit vykořeněnosti, protože vrátit se už nebylo kam…
V knize nazvané … stačilo jen říct Jáchymov Anna Strnadová vypráví příběh Miroslava Hampla, vězně z uranových dolů v 50. letech minulého století. V Jáchymově byl jako bývalý student z Baťových závodů na roční povinné praxi v dělnickém povolání. Za to, že pomohl politickému vězni na svobodu, se sám stal vězněm.
Vyšla kniha podle skutečného příběhu Miroslava Hampla
Když přebíral v roce 2019 Miroslav Hampl Cenu Paměti národa, proběhl mu hlavou nejtěžší úsek jeho života, na který se snažil celou dobu zapomenout. Jáchymov, komunistický lágr, kam ho odsoudili k těžké dřině a ponižování. Vyučený žák Baťovy školy se v padesátých letech musel na dobu jednoho roku povinně zapojit do těžkého průmyslu. Stavba mládeže, ostravské doly, nebo Jáchymov? Vybral si třetí možnost v domnění, že se mu odsud podaří uskutečnit tajný sen, prchnout přes hranice na Západ. Na šachtě pomohl k útěku vězni Bohuslavu Pánkovi, akce byla odhalena a s ostatními, kteří se zapojili, byl odsouzen ke třem letům na práci v uranových dolech. Po odpykání poloviny trestu byl díky amnestii v roce 1953 propuštěn. Strastiplný život vězňů i pozdější zařazení do obyčejného života se stalo námětem ” jáchymovské“ novely. Žádná rehabilitace, Pamětní odznak účastníka odboje a odporu proti komunismu z r. 2013, ani poslední Cena Paměti národa nezmírní Miroslavu Hamplovi děsivé zážitky a těžce poškozené zdraví.
Od 2. 2. 2020 se pět neděl po sobě zaposloucháte do četby na pokračování knihy Emigrantka. Účinkuje Marie Jansová, režie Tomáš Soldán. Pořad Počteníčko na stanici Český rozhlas – Olomouc začíná v 18:04. K dispozici je i online audioarchiv.
Autorka vytvořila fiktivní příběh života B. Němcové, prodloužila jí ho o dalších sedm let, až do třetího vydání Babičky. Němcová prožívá konečně důstojný a spokojený život. Po letech bídy a trápení se může díky neznámému mecenáši dovolit slušné bydlení i drobné radosti. Ve vzpomínkách se vrací ke svému dětství a mládí ke vzrušujícím milostným zážitkům, ale také k nepříliš vydařenému manželství a vztahu ke svým dětem, které ji jedno po druhém opouští. Podaří se slavné spisovatelce odhalit tajemství svého původu?
Literární cenu týdeníku Reflex za druhý nejúspěšnější rukopis LCKK 2019 z rukou šéfredaktora Reflexu převzal historický román Anny Strnadové Maxl žhář. Odměnou vítězce je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub a roční předplatné týdeníku Reflex.
Tragický příběh tesaře, smolaře a posléze psance a vězně Maxla Novotného ze Žďáru unese čtenáře do druhé půli devatenáctého století, do nelehkých dob, kdy v českých vsích práce nebyla a zbýval jen hlad, vojna, zoufalství, zrada a zločin. Silný příběh o zpřetrhaných vazbách jedné mladé rodiny, o velkých zklamáních a trpělivém čekání doplňují obrazy z každodenního života obyčejných lidí žijících před necelými dvěma sty lety v Posázaví. Svou syrovostí a naturalistickou drsností se román vymyká požadavkům mainstreamové, hladce plynoucí četby; formou, jazykem i obsahem upomene na klasický venkovský realismus z dob Terézy Novákové. Popisované jevy, archetypy a protagonistou vyznávané hodnoty však budou blízké i dnešnímu milovníkovi (nejen) historické prózy.
Když jsme letos v lednu my, porotci Literární ceny Knižního klubu, začali pročítat každý svou úvodní porci zhruba tří desítek nepodepsaných rukopisů, tušili jsme, že v té mnohosti opět najdeme červenou knihovnu, fantasy, sci-fi, náznaky bildungsromanu i mravoličné novely pro pamětníky. Ale že narazíme hned na dvě kvalitní upomínky na venkovský realismus, jednu zasazenou do Bílých Karpat konce 19. století a druhou do chudého Posázaví? Až když jsme románu Maxl žhář, silnému příběhu o zpřetrhaných vazbách jedné mladé rodiny, o velkých zklamáních a trpělivém čekání, jednomyslně udělili Cenu Reflexu jakožto v pořadí druhému nejzdařilejšímu rukopisu plodného ročníku, dozvěděli jsme se, že jde o již šestou knihu Anny Strnadové.Není divu – próza, za niž pedagožka a spisovatelka Strnadová 3. září převzala z rukou šéfredaktora Reflexu ocenění, je „hotová“; tady nám nezkušený autor nepřejmenoval v půli příběhu jednoho z hrdinů, tady protagonista neskáče časovými rovinami jak splašená koza a do hlavní linie se neteleportují postavy z jiných dimenzí, aby narušily spád nebo logiku děje…
V únoru 2019 vyšel nový román podle skutečného příběhu Nebeské komando.
Hlavní hrdina Gustav pochopí slovo parchant až později. Utíká z domu, toulá se, a proto ho pošlou na převýchovu do ochranovny. Zde prožívá paradoxně nejhezčí roky svého života.Po skončení učňovských let ho německá policie přivede k odvodu. Gusta zjistí, že ho poručník přihlásil k německé národnosti. A tak je během druhé světoví války poslán bojovat za Říši na loď, ze které se málokdo vrací…
21.3.2019 proběhne autorské čtení v Novém Malíně, rodišti hlavního hrdiny, 2.4.2019 v Rapotíně a 16.4. v Šumperku.
Nejnovější komentáře