Román Maxl žhář získal Literární cenu týdeníku Reflex

by , under Nezařazené

Literární cenu týdeníku Reflex za druhý nejúspěšnější rukopis LCKK 2019 z rukou šéfredaktora Reflexu převzal historický román Anny Strnadové Maxl žhář. Odměnou vítězce je vydání knihy pod renomovanou nakladatelskou značkou Knižní klub a roční předplatné týdeníku Reflex.

Tragický příběh tesaře, smolaře a posléze psance a vězně Maxla Novotného ze Žďáru unese čtenáře do druhé půli devatenáctého století, do nelehkých dob, kdy v českých vsích práce nebyla a zbýval jen hlad, vojna, zoufalství, zrada a zločin. Silný příběh o zpřetrhaných vazbách jedné mladé rodiny, o velkých zklamáních a trpělivém čekání doplňují obrazy z každodenního života obyčejných lidí žijících před necelými dvěma sty lety v Posázaví. Svou syrovostí a naturalistickou drsností se román vymyká požadavkům mainstreamové, hladce plynoucí četby; formou, jazykem i obsahem upomene na klasický venkovský realismus z dob Terézy Novákové. Popisované jevy, archetypy a protagonistou vyznávané hodnoty však budou blízké i dnešnímu milovníkovi (nejen) historické prózy.

Když jsme letos v lednu my, porotci Literární ceny Knižního klubu, začali pročítat každý svou úvodní porci zhruba tří desítek nepodepsaných rukopisů, tušili jsme, že v té mnohosti opět najdeme červenou knihovnu, fantasy, sci-fi, náznaky bildungsromanu i mravoličné novely pro pamětníky. Ale že narazíme hned na dvě kvalitní upomínky na venkovský realismus, jednu zasazenou do Bílých Karpat konce 19. století a druhou do chudého Posázaví? Až když jsme románu Maxl žhář, silnému příběhu o zpřetrhaných vazbách jedné mladé rodiny, o velkých zklamáních a trpělivém čekání, jednomyslně udělili Cenu Reflexu jakožto v pořadí druhému nejzdařilejšímu rukopisu plodného ročníku, dozvěděli jsme se, že jde o již šestou knihu Anny Strnadové.Není divu – próza, za niž pedagožka a spisovatelka Strnadová 3. září převzala z rukou šéfredaktora Reflexu ocenění, je „hotová“; tady nám nezkušený autor nepřejmenoval v půli příběhu jednoho z hrdinů, tady protagonista neskáče časovými rovinami jak splašená koza a do hlavní linie se neteleportují postavy z jiných dimenzí, aby narušily spád nebo logiku děje…

K. Kadlecová